14.9. 2009 slohová práce na téma: Sedím a poslouchám

1. června 2012 v 16:44 | Matty Crude |  Me
..Našla jsem v počítače nějaké své práce ještě ze základky... Tak Vám sem jednu hážu.. A proč? ..Vystihuje moje emoce....



14.Září 2009 něco před desátou v noci.. Slohová práce na téma - ,, Sedím a poslouchám " a ,,Chtěla bych, aby lidé mohli číst moje myšlenky."
Do Pc přepsáno 15.Září 2009 14:11 .. Nemocná.. na srdce..



Nastupuji do autobusu.. sednu si na třetí sedadlo k oknu.. Tohle sedadlo si zabírá nejméně pozornosti, protože je před ním jedno vyvíšené.. Sedím a přehrabuju se v kapsičce školní tažky. Mám to. V ruce držím svůj dva roky starý MP3 přehrávač. Strčím sluchátka do uší a v přehrávači hledám svou oblíbenou skupinu Hopes Die Last... Hlavou se unaveně opřu o opěradlo sedačky, do uší mi mlátí bubny a zpěvák ztrápeně, úplně vyřízeně ječí text své písně... Chce se mi řvát s ním.. Chce se mi ječet, mlátit kolem sebe zmučenými, bouřlivými myšlenkami... Sedím a poslouchám... Text písně láme mé srdce na malé, zlé kousky. Propichuje ho svými šílenými slovy. Trhá a škube z něj všechno krásné, žívé, pozitivní... Prosím.. já teď prosím.. Vím, že mě slyšíš.. Slyšíš, co si myslím.. Já to vím ! Vím... Zkusila jsem zničit bolest, ale jenom jsem si ji tím přivodila víc. Ležím, umírám a roním krvavě rudou lítost a zradu.. Umírám a modlím se.. krvácím a křičím.. Jsem dost ztracená na to, abych byla zachráněna? Jsem dost ztracená? Pamatuješ si mě ještě? Pamatuješ si mě vůbec ještě? Tak dlouho jsem byla ztracená... Budeš na mé straně nebo na mě zapomeneš?...Chci zemřít..!.. Krvácím na vlastním hrobě.. Odmítneš mě?..
.. Kolik je hodin? Jaký je den? Je mi to fuk... Zbavila jsem se reality, jsem v tom svým hnízdě, tak mě tam kruci nech! Kvyl kytary, řev zpěváka, temnota, co křičí mé jméno..Padající déšť.. Zbavená reality... Žívá, mrtvá euforie, či extáze. Nech mě v tom žít, já tam patřím.. Neříkej mi, že jsem mimo dosah útočného zmatku tvojí reality. Dobře vím, co leží na druhé straně mého poklidného, šíleného útočiště... Noční můra.. proto si buduju svůj únikový svět... Chtěla bych, aby lidé mohli číst moje myšlenky. Nechci v tom bejt sama. Bloudit mechovým nepoznaným světem. Né.. tohle přece ne.. Tohle nechci.. Nechci aby se kdokoli nabourával do mého světa.. Jen chci, abyste mě chápali... Chci se alespoň chvíli cítit plně pochopená... Pohltil mě zvuk mého vlastního křiku... Čekám, až si pro mě přijde temné království... ale i přesto nepřestávám mít hrůzu z nočního ticha. Ach, jak toužím po dlouhém, zasněném, čistém spánku, po bohyni smyšleného světa... Srdce stále potopené v krvi, oči zalité slzami, duše zjizvená, hlava tupá a tvrdohlavá, před očima černo... Asi jsem se vážně úplně zbláznila...

Otevřu oči... Oslepí mě ostré, jasné světlo. Sluneční paprsky, či reflektory projíždějícího vlaku?...
...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucinka Lucinka | 1. června 2012 v 17:10 | Reagovat

Krásné..

2 Helik Helik | Web | 12. června 2012 v 22:19 | Reagovat

Nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama